Cestování

Po dlouhých přípravách konečně nadešel den s velkým D (nejen proto že trval víc jak 30 hodin). Začal o půl páté ráno nástupem do autobusu v Makotřasech, a naštěstí úspěšně skončil ubytováním v hotelu Mayfair ve čtyři odpoledne, ale kalifornského času (+ 9h).

V Praze na letišti proběhlo vše hladce, byli jsme tam možná až zbytečně brzo (Delta požaduje příchod 3 hodiny před odletem, ale check-in přepážku otevřeli až necelé dvě hodiny předem). Odevzdání zavazadel a bezpečnostní prohlídka zabraly necelé půl hodiny, takže jsme ještě mohli důkladně okouknout provoz na letišti.

Boeing 747-400 KLM "City of Atlanta", který nás zavezl z Amsterdamu do L.A.

To přestup v Amsterdamu na letišti Schiphol byla trochu jiná káva. Letiště je výrazně větší než to v Ruzyni, a místy nelogicky uspořádané. Ale co, měli jsme dvě hodiny na přestup, tak jsme si nedělali velké starosti. První starost o kufry byla zbytečná, odbavili je tak že jsme se o ně museli starat až na příletu do L.A. Raději jsem to ještě ověřil na takových šikovných mašinkách na letišti v Amsterdamu, kde si mj. můžete i změnit místo nebo najít nový let, když vám ten váš uletí. Pasová kontrola uprostřed letiště (kde mj. nejsou moc prostory na čekání, takže dva lidi se tam živili jen tím že ukládali neustále rostoucí frontu) už byla trochu míň příjemná, a naráz jsme zjistili že dvě hodiny zas tolik času není. Tím spíš, že při bezpečnostní prohlídce při nástupu do letadla byla paní co asi ještě neviděla foťák na rentgenu, tak mi batoh s foťáky protáhla skenovací mašinkou asi 5x a pořád se jí něco nezdálo (od posledního incidentu jim asi šéfové šlapou trochu víc na paty). Ale nakonec jsem byl uznán jako neterorista a vpuštěn do letadla.

Z Amsterdamu nás čekal 11hodinový let Boeingem 747, slavným Jumbem. Ve srovnání s ostatními letadly fakt vypadá celkem mohutně, no vevnitř klasicky moc místa není. Naštěstí jsme si na radu kamarádky Jany vybrali místo v uličce, tak jsme se aspoň mohli občas protáhnout. Cestu navíc zpříjemňoval palubní zábavný systém (individuální obrazovka s výběrem hudby, filmů a her, podle toho jak to fungovalo pomalu tak asi poháněná nějakou 286kou), takže až na zimu z klimatizace cesta proběhla celkem v pohodě. Jen ten den trval nějak dlouho.

Po příletu do L.A. nás čekal celkem obávaný vstupní pohovor, ale v našem případě (možná jsme měli kliku) se to omezilo na odevzdání formulářů z letadla, prohlídku otisků prstů a pár běžných otázek ("Jak dlouho tu budete", "Jste tu poprvé?", ...); za dvě minuty bylo hotovo. Po vyzvednutí kufrů jsme ještě prošli celní prohlídkou ("Ne, zvířata nevezeme...") a byli jsme oficiálně na americké půdě.