pondělí 5. dubna 2010

Hollywood

Po úspěšném příletu jsme si zasloužili pořádný odpočinek, bohužel "jet-lag syndrom" (časový posun) si vybral svoji daň, a tak už v pět jsme byli jako rybičky. Naštěstí zvítězila přirozená lenost, a tak na další prozkoumávání L.A. a okolí jsme vyrazili až kolem 9té. Naším cílem byl tentokrát Hollywood, Mekka filmového průmyslu. Konkrétně Linda chtěla vidět chodník slávy, známé růžové hvězdy.



Hledání se ovšem poněkud protáhlo, protože jsme vlastně nevěděli kam jet. Po chvíli bloudění jsme se dostali k parku Griffith, v němž se nachází i astronomická observatoř. Nebyl to sice náš primární cíl, ale bylo to v přírodě a poměrně prudké stoupání dávalo tušit vyhlídku na celou aglomeraci L.A. Neplánovaně jsme tedy absolvovali cca 3/4 hodinový výstup k observatoři, a skutečně byli odměněni ničím nerušenou vyhlídkou na L.A. a několik okolních měst (no mezi náma žádná krása, spousta nízkých baráků každý pes, jiná ves); radost nám trochu kalila skutečnost, že se až nahoru dalo dojet autem... V každém případě cesta parkem byla příjemná a viděli jsme i několik zajímavých rostlin (a přežrané americké veverky). A taky jsme se pokochali pohledem na zprofanovaný nápis "Hollywood", známý z tolika filmů.



Po návratu k autu konečně začala fungovat GPSka, tak jsme poměrně přesně mohli určit polohu Hollywood Boulevard, kde měl být onen známý chodník. Kupodivu to bylo kousek od parku Griffith, takže jako správní Amíci jsme sedli do auta a dojeli tam. Samozřejmě se ale nikde poblíž nedalo zaparkovat, takže jsme několikakilometrové procházce stejně neušli. Navíc se na bulváru konal nějaký festival thajsé kultury či co, takže bylo všude plno lidí - jen ten chodník pořád nikde. Dospěli jsme až tak daleko, že jsem se šel zeptat paní z ostrahy kde že ten chodník najdeme; bohužel, jako většina "podřadných" prací tady byla tato vykonávána paní z Mexika, tudíž domluva anglicky byla nemožná. No přes její blábolení jsem aspoň trochu pochytil směr, takže jsme podnikli (autem) poslední pokus o nalezení onoho chodníku.



Jak je vidět z fotky, nakonec se nám to podařilo. Ve skutečnosti nejde o jeden chodník, ale hvězdami je poseta většina chodníků v celém Hollywoodu (což není v L.A., ale kousek bokem mezi dálnicemi 5 a 101; stačilo jet po Hollywood Bouleward směrem od centra L.A.). Většina jmen jsou nám Evropanům zcela cizí, ale pár známých jmen jsme našli. Mě nejvíc potěšila hvězda-nehvězda Apolla 11.

Naše mise v L.A. tím byla zakončena, takže jsme se mohli sebrat a zamířit na další cíl - Joshua Tree National Park, konkrétně město Twentynine Palms. Obnášelo to prokousat se přes L.A. v počínající dopravní špičce - až 6 pruhů v jednom směru a všechny narvané; ale zvládli jsme to a po 50 km se konečně dostali ze zácpy (ale ne z města, protože ty v oblasti L.A. plynule navazují jedno na druhé). Na oběd jsme - považte! - zvažovali i McDonald, ale nakonec jsme jako spásu uviděli velkoobchod IKEA i s jeho restaurací a dali si tak příjemně evropské jídlo za sympatickou cenu. Pak už nám nic nebránilo v cestě do prvního národního parku - pominu-li skutečnost, že Linda ztratila naši jedinou mapu a nabíječka do auta pro GPS nefungovala, takže jsme jeli podle reklamních letáků. Nakonec jsme ale našli vše v pohodě - o tom ale zase až příště.

Galerii fotek z L.A. a Hollywoodu najdete na PicasaWeb.

Žádné komentáře:

Okomentovat