Vypravili jsme se tedy hned po večeři pěšky (!!, pěkná blbost, vypadali jsme dost podezřele) rovnou na hlavní třídu Las Vegas, "The Strip". Ač to vypadalo celkem blízko, opak byl pravdou - došli jsme tam až po 3/4 hodinovém pochodu liduprázdnými ulicemi, naštěstí tam aspoň bylo světlo. No nebyl to nejhorší zážitek tohoto večera...
Celý Strip byl v 10 večer plný lidí a aut, spousta hudby a plno podavačů reklamních letáků a vizitek a slev. Celkem kontrast oproti cestě z hotelu, kde jsme potkali akorát dva cyklisty. Hlavní třída vypadá, jako by si tam dali Kočkovi sraz s Michalem Davidem a vymysleli "architekturu". Vedle Cézarova paláce je kopie Benátek (se skutečnými kanály), opodál kopie Eiffelovky a loď pirátů z Karibiku. Vše zaměřeno na jediný cíl - vytáhnout z turistů co nejvíce peněz.
Moc nás to nebralo a taky už jsme byli celkem utahaní, jak z cesty autem, tak pak z procházky nočním Las Vegas, takže jsme se začali poohlížet po dopravě zpět. Náš hotel sice honosně hlásal, že v ceně ubytování je i doprava shuttlem z hotelu na Strip a zpět, ale za celou dobu jsme nepotkali nic co by připomínalo shuttle nebo jeho zastávku. Rozhodli jsme se tedy vzít zavděk místní hromadkou. Vypadalo to jednoduše - jedna trasa, náš hotel je na konečné. Nasedli jsme tedy do prvního autobusu, ovšem na můj dotaz zda jede do Palace Station mi řidič odsekl něco černošským slangem a vyrazil nás z autobusu. No nic, zkusíme ještě pohledat. Po chvíli jsme narazili na skupinu Slováků, taky se chtěli dostat zpět do hotelu; ti nám poradili, že si nejdřív musíme koupit lístky a pak prý nás bus odveze. OK, kupujeme lístky ($3 / kus), ale bus nikde. Ač mají intervaly 11 minut, tvrdneme na zastávce skoro hodinu.
Za tu dobu se tam nashromáždilo už poměrně dost lidí, takže nějaké ptaní řidiče kam jede nepřicházelo do úvahy - byli jsme rádi, že jsme nasedli a mohli stát aspoň na jedné noze (zkušenosti z pražské MHD byly k nezaplacení). Po chvíli jízdy se bus celkem vyprázdnil, takže jsme si i sedli. Akorát mě trochu znervózňovalo, že jedeme už skoro stejně dlouho jako jsme šli předtím pěšky a hotel pořád nikde. Krátký dotaz u řidiče potvrdil nejhorší obavy - jedeme úplně jinam, a jím popsaná cesta zpátky taky nevypadala moc jednoduše. Vyskakujeme z autobusu, skoro o půlnoci někde bůhvíkde - naštěstí blízko stanoviště taxíků. Cena nás už vůbec nezajímá, chceme být zpátky a zapadnout do postele. Nasedáme do prvního taxíku (nejdřív ale musí "dispečer" - černoch organizující nástup do taxíků - vzbudit řidiče mlácením na sklo a nadávkami) a udáváme cíl cesty. Za pět minut a 15 dolarů jsme na místě a proklínáme místní MHD. Ráno nás čeká ještě bufet "Sněz co můžeš" (Feast buffet, příznačný název) a hned poté sedáme do auta a míříme přes Zion do Bryce Canyon NP.
Žádné komentáře:
Okomentovat