Odbočka 1 - Řízení po USA

Jako způsob cestování po parcích jsme zvolili pronajaté auto. Zdálo se nám to nejvíc flexibilní, a i cena - vzhledem k ceně cca 18Kč / litr benzínu - byla poměrně příznivá. I když už mám něco za volantem za sebou, nebyl jsem si sebou moc jistý a měl jsem trochu obavy zejména z dopravy po Los Angeles, které je proslulé svými dopravními zácpami. Po týdnu řízení a víc jak 1000 ujetých mil nabízím pár postřehů:

Postřeh 1. - Tankování

První tankování byl celkem zážitek, zejména pro obsluhu benzinky v Twentynine Palms. Na rozdíl od Česka (a mě známého zbytku Evropy) jsou v USA prohozeny barvy čerpacích pistolí - zelená je nafta (a není zdaleka na všech stanicích), a černá je benzín (naštěstí naftová pistole nejde strčit do nádrže auta na benzín, jinak by naše cesta skončila brzo). Všechny druhy benzínu (Regular, Plus a Exclusive, podle oktanů) sdílejí stejnou hadici, volba se provede tlačítkem po vytažení pistole ze stojanu. Při čerpání je navíc nutné zaplatit předem - ať už kartou (česká, ač mezinárodní, mi nikdy nefungovala), nebo hotově u obsluhy. Tam to pak funguje tak, že řeknete číslo stojanu, částku za kterou chcete natankovat, a pak tankujete. Pokud se nepodaří vyčerpat celou částku, obsluha vám vrátí zbytek.

Postřeh 2. - Silnice

Silnice v USA mají různou kvalitu, asi nejhorší (horší než v Praze) byly v L.A., naopak většina dálnic (Interstate) i státních silnic je vcelku v pohodě. Největším rozdílem pro mě bylo to, že cesty tady jsou vesměs rovné - tím myslím třeba 30 mil bez jediné zatáčky. Ve městech to není tak horké, ale při přejezdech mezi parky klidně stačilo zapnout tempomat, přivázat volant a nařídit si budíka.

Postřeh 3. - Automatická převodovka a tempomat


S automatickou převodovkou pořád trochu bojuju a moc mi k srdci nepřirostla, ale bez tempomatu se tady snad ani jezdit nedá. Když budete vybírat auto v půjčovně, tak rozhodně s tempomatem! Vzhledem k cestám (pořád rovně), hustotě provozu a způsobu jízdy tempomat neskutečným způsobem zpohodlní cestu - stačí ho zapnout, protáhnout si nohy a jen tlačítky + a - lehce korigovat rychlost. To je taky - pro mě - jediná výhoda automatu, člověk se nemusí starat o řazení; i když při objemech motorů zdejších aut by se stejně většina delších tras zvládla na pětku, resp. na šestku.

Postřeh 4. - Američtí řidiči


Američtí řidiči jsou podstatně ohleduplnější a velkorysejší než ti čeští; pokud porovnám jízdu v L.A. a v Praze, je to rozdíl až propastný. Trochu za to mohou předpisy (např. žádná přednost zprava, hezky na křižovatce všichni zastaví a domluví se, kdo pojede první ;) ), trochu automatická převodovka (s běžným americkým autem se fakt nedá moc akcelerovat, i když má 3litrový motor), a trochu zřejmě i výchova. Mimo větší města to je pak ještě větší rozdíl, tam je to ale spíš dáno hustotou provozu - i na hlavních tazích je hustota aut řádově menší než třeba na D1 a tak tam nepanuje taková nervozita.

Co se týče rychlostních limitů, tak ty tady většina lidí zas až tak moc nedodržuje. Já vzhledem k výši možných pokut jezdím podle předpisů, ale ještě se mi nestalo že by na mě někdo z rychleji jedoucích blikal či dokonce troubil abych ho nechal předjet, jak by se mi to pravděpodobně stalo u nás.

Postřeh 5. - Dopravní předpisy
Ač jsou v něčem dost jiné než u nás, adaptoval jsem se celkem rychle. Hlavní rozdíly:

• Většina pokynů není řešena značkami, ale tabulemi s textem - aspoň základní znalost angličtiny se celkem hodí. 
• Hodně častý je středový pruh, který slouží pro odbočení oběma směrům; chvíli mi trvalo naučit se ho používat, je totiž oddělený plnou čárou a podvědomě mi to bránilo do něj najet. Pozorováním nativních řidičů jsem se to ale naučil.
• Před každou prudší zatáčkou je upozornění s doporučenou rychlostí projetí, bez problémů to jde i rychlostí o 10-15 mph vyšší. Podobné tabule vás upozorní na semafor, hrbol či jiné nepravidelnosti v provozu.
• Pruhy ve městech jsou z velké části průběžné, snad se mi ještě nestalo to co v Praze, kdy jeden pruh co jede rovně je naráz pouze odbočovací a ve vedlejším, průběžném, je velká kolona aut, do které vás nikdo nechce pustit páč si myslí že předbíháte. Pokud je potřeba odbočovací pruh, řeší se to buď přidáním dalšího pruhu doprava, nad kterým je velká cedule "Right lane must turn" nebo "Exit only", nebo už zmíněným středovým pruhem.
• Křižovatky hlavní a vedlejší se většinou řeší značkou Stop u vedlejší silnice, po hlavní se pak jezdí normálně. Pokud se křižují dvě silnice podobného významu, jsou stopky všude a pak je to (pro mě) trochu zmatek - přijedete na křižovatku, všichni zastaví a nastane chvilka dohadování kdo vlastně pojede. Naštěstí to zastavení a pomalý rozjezd s automatickou převodovkou to vždy nějak vyřeší. Ve městech je většina křižovatek řízena semafory, na rozdíl od nás jsou ale až za křižovatkou, případně uprostřed ní. 
• Rychlosti - po dálnicích (Interstate, Freeways) většinou 70 (Kalifornie) či 75mph, státní cesty (highways, state) 65mph. Auta s přívěsy a náklaďáky mohou na dálnicích max. 55mph, ale ještě jsem snad nepotkal nikoho kdo by to dodržoval, hezky si to šinou sedmdesátkou. Rychlosti označuje obdélníková bílá tabule s velkým černým číslem a nápisem "Speed limit".