Už příjezd do SF ukázal, že je opravdu evropštější než ostatní města, která jsme zatím navštívili - ač byla sobota odpoledne, všude bylo plno aut a řidiči taky - na Amíky nezvykle - jezdili skoro stejně agresivně jako v Praze. Při našem způsobu "ubrouskové" navigace to byl dost stresující zážitek, umocněný o to že nikde v centru SF se nedá rozumně zaparkovat. Do centra jsme se nevypravili zbůhdarma - Linda chtěla doplnit garderóbu a já měl důležitý úkol u prodejce firmy Bose; a kde jinde hledat obchody, než na Market street? Hlavní tepna SF je ovšem spíš než motoristům přizpůsobena potřebám cyklistů a MHD, takže po dvouhodinovém bloudění (a vyčerpání všech drobných - hodina stání u parkovacích hodin stojí 3 dolary a berou jen mince) jsme našli tak akorát veřejné garáže, kde naštěstí brali i papírové peníze. Dál jsme tedy pokračovali pěšky a prohlídli si jak tržnici, tak historický přístav a asi čtyři bloky Market Street; rozumný obchod s hadry jsme ale nenašli a Bose taky jakoby se někde schovalo (to ovšem byla moje blbost, místo 845 jsem hledal č. 345 ;) ). Zato Starbucks, Wallgreens a Subway byly doslova na každém rohu - evidentně cíleny na místní ofis klientelu. Už jsme rezignovali a vraceli se k autu, ale zasáhla trochu náhoda - lehce jsme pozapoměli kde že to vlastně parkujem a spíš omylem se dostali až do oblasti kolem 8-9 bloku Market street, kde konečně dostála svému jménu - plno obchodů, Ross s oblečením a velký obchodní dům, kde jsem našel i kýženého prodejce Bose. Linda se u Rosse celkem vyřádila (přes hodinu, já byl hotov za 5 minut), a také auto jsme našli úspěšně, takže - ač unavení - jsme mohli vyrazit přes slavný most Golden Gate do San Rafael, kde byl náš hotel. Po příjezdu jsme toho ale oba měli plné zuby, takže o nějaké další prohlídce SF nemohlo být ani řeči.
Tady ovšem zasáhla vyšší moc - druhý den jsme do poslední chvíle čekali v hotelu, pověšení na stránkách Delty a KLM, a hlídali lety do Evropy. Zhruba půl hodiny před odjezdem na letiště se na stránkách KLM objevila informace, že náš let byl zrušen. Infolinka Delty měla jen záznamník oznamující, že toho mají moc ale že náš business je pro ně důležitý a ať to určitě zkusíme později (zkoušeli jsme to 10x za 3 hodiny). Webové stránky zase do poslední chvíle tvrdily, že vše je OK. No vyplatila se nám věrnostní karta ČSA, pomocí níž jsme se dovolali na neveřejnou linku Delty a po půlhodině čekání nám paní milostivě potvrdila, že let je zrušen - a nabídla nám přebookování na nejbližší volný termín, pondělí za týden. Uff.
No co se dá dělat, aspoň že netvrdneme na letišti - ihned jsme prodloužili hotel, a pospíchali jsme na letiště prodloužit pronájem auta (divné, tady kde se všechno dělá přes telefon se pronájem auta musel prodloužit osobně). Stihli jsme to jen tak tak, i u půjčoven byla šílená fronta. Zasloužili jsme si pořádný oběd (pizza v pravé italské pizzerii, mňam), zase si trochu pobloudili autem přes SF (včetně čínské čtvrti) a konečně se mohli jít projít do parku Presidio, ze kterého se pne i slavný most Golden Gate.
Musím říct, že park u nás celé město trochu rehabilitoval. V nádherném koutu u ústí sanfranciského zálivu se nachází na naše poměry obrovské území plné zeleně a stylových staveb, určené primárně k odreagování místních obyvatel od každodenního stresu. Součástí je i hezká písečná pláž (se studeným mořem), spousta exotických stromů, cyklo a pěšostezek a v neposlední řadě plno míst na pikniky a grilování. Z celého parku se nabízejí i nádherné výhledy na San Francisco s Alcatrazem a vlastně celou Bay Area. A třešničkou na dortu byla červenohnědá dominanta celého zálivu - slavná Zlatá brána. V parku jsme se opravdu pěkně odreagovali a při cestě zpátky do hotelu si prošli i kus mostu. Btw. na všech mostech v okolí se platí mýto, cca 5 dolarů. Přejezd přes Golden Gate stojí šest, ale zase se platí jen při cestě do SF (ze severu na jih).
Ano je to tak - Venkované pokračují ve svém výletu cestou na Havaj!
Žádné komentáře:
Okomentovat