King's Canyon

Po přespání ve městě Fresno, kam jsme se přesunuli celkem dlouhou, ale nádhernou cestou údolím řeky Kern z Ridgecrestu, nás čekaly spojené národní parky Sequoia a King´s Canyon. Jen krátká poznámka k řece Kern - nádherná a dravá řeka, která se sjíždí na raftech a kajacích a určitě se tam vodáci nenudí. Původní Lindin popis ("to co jsme jeli, akorát víc vody a kamenů") zdaleka nevystihuje úžasně hluboký kaňon a nádherné peřejnaté pasáže skrz obrovská skaliska (sám bych se tam nepustil, ale obdivovat to můžu...).

V úterý ráno jsme tedy nabalili teplé věci (poučeni z Bryce Canyon) a vyrazili směr Sequoia NP. Kousek za Fresnem začaly dlouho hledané kalifornské vinice, a cestu lemovaly i háje pomerančovníků. Počasí, ač na nebi bylo pár mráčků, taky vypadalo idylicky, takže jsme do budoucna hleděli s optimismem. Ten nám trochu zkazila tabule před začátkem stoupání do předhůří Sierra Nevada, která oznamovala uzavírku cesty do NP Seqouia. Viděli jsme ji ale jen narychlo, tak jsme tomu nevěnovali větší pozornost. S postupně nabíranou výškou ubývalo pomerančovníků, ale země byla stále celkem zelená. Cedule připomínající nutnost sněhových řetězů se množily, ale byly otočeny naopak, takže jsme je ignorovali a jeli dál. Za cca čtyřicet mil cesty jsme vystoupali takřka o 2000 metrů, a po pomerančích a zelené trávě jakoby se země slehla - zato všude kolem byly solidní metrové závěje sněhu. Cesta naštěstí byla vypluhovaná do sucha, protože jízda sněhem s americkým autem na letních pneumatikách není mojí oblíbenou zábavou. Opatrnou dvacítkou jsme dorazili až na křižovatku cest do Sequoia a King´s Canyon, kde se potvrdila informace tabule zezdola. Cesta do Sequoia byla uzavřena nejen závorou, ale i panenskou metrovou vrstvou sněhu. Co dělat, naším cílem se tedy stal NP King´s Canyon.

K Visitor´s center v King´s Canyon jsme už dorazili bez dalších příhod, jen k závějím kolem se přidala i hustá mlha (nebo to byly mraky?). Tam nám milá paní ukázala cesty, které jsou otevřené tady (moc jich nebylo) i v Sequoia NP (musíme to celé objet - snad zítra). Opatřeni varováním ("Jezděte opatrně!") jsme následovali autobus plný Frantíků na cestě za majestátní sekvojí "General Grant".

Slovo "majestátní" je opravdu na místě - strom je co do objemu dřeva 3tí největší na světě, na výšku má přes 80 metrů, a pamatuje ještě dobu Byzantské říše. I několik jeho sourozenců v okolí se nemá za co stydět; z jednoho padlého velikána (dochovaného dodnes) si tu před sto lety udělala stáj i U.S. kavalerie.

Po obchůzce sekvojovým hájem, okořeněnou dávkou zběsilé francouzštiny, jsme vyrazili na další pouť směrem k jezeru Hume, jediné další přístupné zóně NP King´s Canyon. Tentokrát už sami, Frantíci se nejspíš spokojili se sekvojemi. Hume Lake je rekreační oblast, trochu připomínající Slanickou osadu - akorát trochu víc v horách (cca 1600 m n.m.). Tentokrát tam ale moc lidí ještě nebylo a kolem jezera (vlastně je to přehrada, původně zbudovaná jako zdroj vody pro dopravu kmenů) jsme potkali jen starší manželský pár - manžela rybáře a manželku, nosičku prutů.

Nerušeně jsme tedy pomalým krokem obešli celé jezero, malebně umístěné do horské pánve a napájené několika bystřinami z okolních kopců. Sněhu tady bylo o poznání méně, tak jsme ani moc nenavlhli (Goretexové boty, ač nízké, slavily úspěch). Jezero už teď oplývalo životem - divoké kachny, strakapoudi, drzí modří ptáci a přežrané veverky jsou jen někteří zástupci místní fauny. Nás ale dostihl hlad, takže po obchůzce jsme nasedli do auta a vyrazili na cestu zpět do Fresna. Hned za hranicí parku jsme po cestě potkali i naše první dva kojoty - jeden se potácel po cestě a loudil, druhý zase zdrhal jako kdyby mu hořel ocas. No, alespoň už víme co tím tetka myslí, když o někom řekne "Ty prašivý kojote!".

Všechny fotky z King´s Canyon najdete v galerii na Picase.